Praha, Nový svět, 11.8. 2012

Dnes jsme se rozhodli na romantickou procházku Novým světem. Nový svět se nachází na pražských Hradčanech poblíž někdejších městských hradeb. Jedná se o velice malebné zákoutí s křivolakými uličkami a malými obytnými domečky, které se nachází stranou od hlavního turistického ruchu. Jedná se o bývalé hradčanské předměstí, které vzniklo někdy v polovině 14. století na staré cestě směrek ke Střešovicím. V roce 1360 bylo na podkladě rozhodnutí císaře Karla IV. začleněno k Hradčanům v tehdy nově vznikajícím městském opevnění. 

Cestu jsme započali na Loretánském náměstí, kde se nachází kostel Narození Páně zvaný také Pražská Loreta. Stavba kostela začala v roce 1626, výstavu financovala hraběnka Kateřina z Lobkovic. V loretánském domku je uvnitř pravděpodobně několik trámů a cihel, které pocházejí z italské Lorety. Zvonkohra se poprvé rozezněla 15. srpna 1695 a vsoučasnosti se do jejich tónů můžeme zaposlouchat téměř každou hodinu. 

Ke zvonkohře se píše pověst - "Kdysi dávno žila v malém domku na Novém Měste chuička vdova, která měla hodně dětí. Bylo pří jich tolik, kolik bylo Loretánských zvonků, tedy 28. Jediným majetkem vdovy byla šňůrka stříbrných penízků. Jednoho dne udeřil v Praze mor a chudé vdově umíralo jedno dítě za druhým. Chudá vdova vždy ze šňůrky vyjmula jeden peníz a nechala umírajícímu dítěti v Loretě zazvonit. Tak ji zemřelo i poslední dítě a vdova vydala poslední stříbrný peníz. Za několik dnů sama taky onemocněla morem a když umírala, posteskla si, že ji nikdo nedá zazvonit na poslední cestu. A v tom se samy rozezněly zvony a hrály překrásnou melodii. 

Od Lorety jsme pokračovali kolem Ministerstva zahraničních věd, přes Černínskou ulici. Tady jsme procházeli kolem starých hradeb do uličky Nový Svět. Samotná uliška Nový Svět je dnes něco jako porminentní adresa, ale původně bývala útočištěm pro chudé. Snad právě proto, že zde bydlela chudina, mají zlato alespoň v názvu - dům U Zlaté hrušky, U Zlatého hroznu, U Zlaté hvězdy. 

Když jsme procházeli uličkou Nový Svět, narazili jsme na malý domek U Zlatého noha. Visí na něm cedule, která připomíná, že zde žil dánský hvězdář a matematik Tycho de Brahe. Není to však pravda, Tycho přebýval o kus dál, v míste, kde je dnes Gymnázium Jana Kelpera.

Odtud jsme pokračovali Kanovnickou ulicí kolem Martinického paláce na Hradčanské náměstí. Tady jsme si prohlédli Schwarzenberský palác též Lobkovický palác, který je postaven v renesančním stylu a vedle něj stojící Salmovský palác. Salmovský palác je velká klasicistní budova palácového typu. Původně se mělo jednat o luxusní bytový dům. 

Z Hradčanského náměstí jsme pak seběhli zámecké schody a nechali se unášet krásnou Kampou. 

Naší poslední zastávkou byl můstek přes Čertovku u Velkopřevorského mlýna. Můstek vede z Hroznové ulice na Kampě k Velkopřevorskému náměstí. Jde o dvouobloukový most, který je dlouhý 20,5 metrů a široký 4,3 metrů. U Velkopřevorského mlýna je nejstarším z můstků přes Čertovku.

Na kovové mřížce tohoto mostu se přenesla tradice z italského Milvijskémo mostu, kde podle tradice zahynul sv. Valentýn, podle knihy "Chci tě" spisovatele Federica Moccia.  Milenci napíší na zámek svá jména, zamknou ho ke sloupku a klíček hodí do řeky. 

I my jsme se tak nechali unést touto tradicí a svou lásku jsme zpečetili uzamčením zámku na mostě.